PRÁCE CHOVATELE

PRÁCE CHOVATELE

Chovatel je důležitou součástí v životě štěněte. Jen dobře připravené štěně již u chovatele, může být dobrým psím společníkem.

Chovatel musí vybrat dva jedince, kteří budou přínosem pro chov, další rozvíjení plemene, upevnění znaků daného plemene a také musí dbát na vyrovnanou a klidnou povahu oněch jedinců.

Fena je první učitelka štěňat. Její povaha, její přístup k chovateli, lidem, prostředí, je důležitým prvkem v jejím chování, které pak svým příkladem předá dále štěňatům. Pokud budeme mít bázlivou fenu, která bude jednat histericky, pak přesně toto chování předá svým štěňatům jako kód, který si vryjí do paměti a dle kterého budou do budoucna vyhodnocovat situace a reakci na ní.

VTISKÁVÁNÍ - SOCIALIZACE

1. Do 5 týdnů věku štěněte – doba vtiskávání - štěňata jsou plně závislá na feně, jejích reakcích a chování. Chovatel v té době učí štěňata svým denodenním kontaktem nebát se člověka, důvěřovat mu, nechat se ošetřit, zvednout. Učí je přiorzeným způsobem vztahu k člověku. Důležitým faktorem je čich, který je u takhle malých pejsků hlavním rozpoznávacím znakem. Proto by chovatel měl v té době štěňátka přirozně seznamovat s různými pachy, které mohou být v budoucnosti spojovány s různámi situacemi...např desinfekce, pach dětí, starého člověka, jiných psů, auta....

2. Od 5 – 12týdne věku štěněte – socializace – štěňata již vidí, slyší, pohybují se, zkoumají, učí se – v té době jsou psí miminka jako houby ...sají veškeré informace od matky, chovatele, prostředí. Zodpovědný chovatel učí štěňata nebát se zvuků, pachů, reakcí člověka, usměrňuje jejich chování klidným, vlídným přístupem
   - batolata se pak učí, seznamují s různými předměty, různými povrchy po kterých chodí, lozí, šplhají, učí se čistotě, kdy fena "vyvádí" štěňata mimo pelíšek a ti se tak učí kde se smí a nesmí vykálet. I to je důležitá součást práce chovatele, aby umožnil feně štěňátka učit čistotnosti.
   - chovatel v této době učí štěňátka tolerovat obojek, vodítko
   - už jako novorozencům pouštíme jako chovatelé audio zvuky bouřky, silvestrovských oslav, hluku města, hlasité projevy dětí apod /pokud se totiž štěně setká s těmito zvuky už jako batole, nejlépe při krmení a hře, pak zvuky nebude do budoucna vyhodnocovat jako neznámé, potencionálně nebezpečné. Předpokladem je, že sama fena se těchto zvuků nebojí a nepředá tedy špatný vzorec chování – reakce na zvuk.
   - každé štěně by okolo 11týdne věku mělo být schopno chodit na vodítku (nebát se ho) a chodit samostatně bez sourozenců a matky bez známek strachu za chovatelem ve známém prostředí

Nový majitel pak musí pokračovat v práci chovatele, svého pejska socializovat (tedy seznamovat s prostředími – město, kavárna, byt sousedů, domov důchodců, autodílna, eskalátory...) a nejen to, pejsek dále musí rozvíjet psí řeč, kterou už se učil od sourozenců, matky, proože komunikaci se štěně musí naučit od matky, sourozenců a pak dalších psů, komunikační dovednosti totiž nejsou vrozené. A tak je nutné štěňě brát do společnosti jiných, klidných, hodných psů, kteří budou učit štěňátko jak se chovat v kontaktu s jiným psem. Tady apelujeme na všechny majitele štěňat...ne každá hra je přínosná a tak pokud uvidíte, že se vaše štěně bojí, ostatní si z něj dělají "zajíce", kterého honí a váš pejsek v panice uniká, pak je nutné hru přerušit. To už není o učení a socializaci, ale o přežití a my nechceme pejska takovým situacím vystavovat.

Socializace by měla probíhat vždy pod taktovkou majitele, který celé dění okolo štěněte má pod kontrolou a je schopen okamžitě zasáhnout, štěně usměrnit, odvést, nebo jen upravit vzorec chování v dané situaci.

Kdy štěně začít učit?

• ten den, kdy si ho přivedete domů – první co si musíme uvědomit je, že štěně je šelma a díky získávání potravy za určité úkony se bude lépe tvarovat jeho chování.
• pamlsky – malé, poloměkké – sýr, salám, maso, škvarky – vše samozřejmě odvislé od tolerance zažívacího traktu daného jedince
• doba učení – zpočátku pár minut – štěně je mládě a stejně jako malé dítě udrží pozornost jen chvíli, proto je nutné při tréninku štěně stimulovat i hrou a obměnami cviků, ALE štěňátko je jako houba učí se celý den, od nás, ostatních zvířat v domácnosti a tak, jakmile máme možnost, jeho chování tvarujeme :) každodením kontaktem, cvičením, ale i běžnými činnostmi
  reakce na jméno – štěněti jsme zvolili jméno, kterým ho budeme volat

cv: sedneme si na zem, štěně je v naší blízkosti, v ruce mám připravený pamlsek – na štěně zavolám jménem, strčím mu pod čumáček dobrotu a tahem ruky k sobě donutím štěňátko následovat ruku, jakmile udělá pár krůčků ke mě, dostává odměnu, toto opakuji, dokud štěně nereaguje spolehlivě. Pak postupně zvyšuji náročnost cvičení se vzdáleností štěněte od mého těla, moje tělo sedící, ležící, stojící, volání přes celou místnost, volání do jiné místnosti...nepoužívám jiné slovo než jeho jméno

cíl:-) pejsek okamžitě reaguje na oslovení tím, že běží ke mě a snaží se o oční kontakt

Reakce na jméno je nejdůležitější "povel" a je nutné, aby pes reagoval okamžitě přesměrováním své pozornosti na majitele

• trénink – trénink probíhá nejen pod odborným dohledem lektora vašeho cvičiště, ale štěně formujeme svým chováním celý den. Pokud si netroufáte na jeho výchovu sami, zaplaťte si lektora, který vás provede zákonitostmi psího chování a jeho tvarování ve váš prospěch. Nezříkejte se společného tréninku s ostaními pejsky na cvičáku i to je důležitou součástí učení.

Pokud štěně připavujeme na výstavní kariéru, pak bychom ho měli vhodným způsobem na tuto "práci" připravovat...péče o srst, pohyb na výstavním vodítku, ale také ruch a šrumec davu lidí.... každý chovatel od kterého si vezmete štěňátko Vám v tomto jistě rád poradí a nasměruje vás.

Mili Jaňourová

instruktor výcviku psů

www.vycvikpsuhrou.cz